Pokud jste se v posledních týdnech vydali na Vladař, určitě jste byli překvapení, co se to tu děje. Neprůchodné cesty, všude haldy vyřezaného křoví, složené dříví. Na první pohled zmatek a nepořádek. Ale zdání klame. Požádali jsme o vysvětlení na Odboru životního prostředí Karlovarského kraje a zde je odpověď:
„Na začátku roku 2020 zahájil Karlovarský kraj realizaci dlouhou dobu plánovaného a rozmýšleného opatření, které by mělo přírodě blízkým způsobem revitalizovat (a to v tom pravém smyslu překladu „navrátit život“) ve vrcholových partiích vrchu Vladaře. V posledních letech pohltily křoviny minimálně 70% plochy, která zde byla původně v podobě louček a tzv „křovinných facií“, tedy suchých luk se solitérami a skupinami křovin. A to už ani na začátku tisíciletí nešlo o pro přírodu ideální stav. Ten musíme hledat ještě asi o 10 – 20 let dříve, kdy vrcholek Vladaře a louky pod ním představovaly unikátní rostlinná společenstva uprostřed zemědělské krajiny.
Přírodní a botanický unikát vznikl po opuštění pastvin, které území definovaly snad již od středověku a zabránily úplnému zalesnění vrcholových partií kopce. Vzácné druhy rostlin, jako je třeba vstavač bledý, vstavač kukačka, lilie zlatohlavá nebo jalovec obecný, zde sice nalezneme stále, a to možná v neztenčeném spektru. Kvantita a kvalita populací je již ale velmi nízká, protože tyto druhy postupně přicházejí o svá stanoviště. Neprospívá jim ani mechanické poškození sešlapem mimo turistické stezky. Podotýkám, že celý vrch Vladaře je chráněn statutem přírodní rezervace a je zde tedy dovoleno pohybovat se pouze na vyznačených trasách.
Je nutné si přiznat, že i ono zarůstání křovinami je přírodní proces a v rámci přírodního koloběhu je naprosto přirozené, že některé lokality zaniknou a jiné se zrodí. Louka, nebo lépe savana (louka je totiž většinou uměle vzniklý biotop) je nahrazena lesem, za stovky let přijde kalamita nebo v pralese stromy zahynou stářím a vrátí se zase savana….To vše je, byť zjednodušeně, pravda, ale to by nesmělo existovat lidstvo. To si nárokovalo značnou část krajiny a přírodní procesy tak ztratily prostor k realizaci. O to cennější pak jsou ostrovy klidu v podobě třeba Vladaře, u nějž se naštěstí nenašlo praktické využití pro hospodaření a příroda zde našla azyl. Tím, že jde o azyl územně omezený, je třeba určité poměry „nasměrovat“ k zachování co největší pestrosti - to si právě klade za cíl krajský projekt.
Plánovaným výsledkem tříletého projektu by mělo být větší souvislé území, při jehož okrajích budou, jako významné útočiště větších živočichů a ptáků, zachována křovitá společenstva hlohů, šípků a trnek. Směrem do centra se pak otevře volné prostranství lučního typu s ostrůvky a solitérami křovin a řídce rozmístěných stromů – zejména dubů. Harmonogram takových úprav spočívá ve výřezu, který již proběhl a likvidaci vyřezané hmoty (ta je prozatím komplikována současnou „koronakrizí“), ale do začátku léta již snad vše proběhne, jak má. Poté by mělo nastoupit kosení, které bude mít za cíl zapojit luční porosty a podpořit zesílení drnového krytu. Kosení bude prováděno opakovaně po dobu 2 let. O výsledné biotopy pak bude dále pečováno pravidelným mozajkovým kosením, pomístním výřezem náletů, případně přepásáním. To je ale otázka budoucnosti.
V závěru tedy prosím všechny návštěvníky Vladaře o trpělivost -„když se kácí les, létají třísky“-, současný stav by měl být jen krátkodobý a výsledek by měl následně umocnit přírodovědnou hodnotu území.“
Martin Chochel
Krajský úřad Karlovarského kraje